Právě jsi otevřel(a) stručného průvodce osobnostmi swingu a jazzu. Pokud jsi četl(a) úvodní článek Začínám poslouchat jazz a swing – tipy kde a co hledat, už víš, že tě chceme vtáhnout do světa swingu a přesvědčit tě, že si myslíš, že potřebuješ, teda vlastně chceš si udělat svůj vlastní playlist oblíbené hudby.
V odkazech najdeš různorodou hudbu – nejen skladby, které bys slyšel na tančírnách.
ELLA FITZGERALD je jednou z těch osobností, o které už někdy něco zaslechl i ten, kdo jinak slyšel jazz jenom z rychlíku (a swing při nákupu v obchoďáku – ne vážně, proč to tam vždycky hrajou??). A rozhodně to tak není neprávem. Ella byla zjevením už ve swingové éře, ale její spanilá jízda potom trvala ještě celá desetiletí! Pokud pomineme prvních třicet let 20. století, prakticky v jakékoliv dekádě byste Ellu zastihli na šňůře, při nahrávání desek a podobně – teď si při těchhle aktivitách představte třeba svoji babičku … už vám spadla čelist? 🙂 Díky tomu, že za celou tuhle neuvěřitelně dlouhou dobu vstřebávala nejrůznější vlivy, které se v jazzu objevovaly, stal se z ní nejen takový “jazzový chameleon”, ale taky svým způsobem “enycklopedie jazzu”. Když si pustíte 10 jejích nahrávek z různých období, uslyšíte pokaždé jinou Ellu a pokaždé jiný jazz. Fascinující je, že v každém stylu byla vždycky na špičce.
UŠMUDLANÁ HOLKA Z ULICE
Ella do bláznivé swingové horečky naplno spadla už jako sedmnáctiletá, když se v roce 1934 zúčastnila pěvecké soutěže v Harlemu. Na jeviště Apollo theatre vylezla rukatá nohatá holka, zazpívala a celé hlediště jí padlo k nohám. Stejně jako krátce na to Chick Webb, který v té době se svým orchestrem každý večer hrával v tančírně Savoy – ano, to je ona, Mecca všech nám podobných bláznů. Webb nechtěl o žádné holce v orchestru ani slyšet, ale bylo mu jasné, že Ella je pro kapelu prostě terno. A nemýlil se. Když spolu v roce 1938 natočili song “A-Tisket, A-Tasket”, rázem znal Ellu opravdu každý.
Po smrti Chicka Webba převzala dle jeho přání kapelu právě Ella – bylo jí teprve 22 a svět se už ocital na prahu 2. světové války.
CHAMELEON ELLA
Válečná léta ale velkým ensemblům nepřála a Ella se nechala okouzlit nově se objevujícím be-bopem. I díky němu odkryla svou virtuozitu pro scatování (jestli si teď nejste jistí, co že by to mělo být, zkuste zabloudit do temných devadesátek a vzpomenout si, jak zpíval Scatman John). Ve zkratce by se dalo říct, že při scatování zpěvák prostřednictvím nesmyslných slabik improvizuje a sóluje, stejně jako to dělají hráči na nástroje. Jistě, bylo to tu už před Ellou – Louis Armstrong scatoval jako první , Cab Calloway hned po něm, ale Ella byla prostě top!
Po válce začala Ella spolupracovat s Normanem Granzem v rámci jeho projektu JATP – Jazz at the Philharmonic. Jednalo se o program koncertů, kterými Granz celosvětově popularizoval americké jazzové hvězdy. Pod Granzovovu záštitou během 50. a 60. let Ella podstatně změnila zvuk. Vrhla se do méně živelného a sladšího stylu a natočila sérii alb “Great American Songbook”. Bez nadsázky by se dalo říct, že v nich Ella vytvořila zvuk, který dnes celá Amerika pokládá za svou “zlatou klasiku”.
A abyste si nemysleli, když Ella s JATP objížděla celý svět, i na Prahu se dostalo. Až jednou zase budete tančit v sále pražské Lucerny, můžete si představovat, jak to tam tenkrát při jejím koncertě v roce 1969 asi vypadalo. No a nebo si to nepředstavujte a rovnou se na to podívejte tady:
HUDBA ELLY FITZGERALD
Uf. No… Nějak mi zase ujela ruka, protože toho, co Ella natočila a krásně se to poslouchá, je zkrátka hodně.
Hned na začátek uvedu jednu věc na pravou míru – kdo se už v hudbě trochu orientuje, může správně namítnout, že nahrávky Elly = nahrávky Chicka Webba, a měl by z části pravdu. Ella s ním zpívala až do roku 1939, kdy Chick umřel (resp. 1942, kdy se jeho orchestr rozpadl). Chicku Webbovi budeme věnovat vlastní článek, kde najdete více jeho hudby (natočil i dost „instrumentálek“ = bez zpěvačky).
Z Elliných začátků nabízím ku poslechu dvě kompilace, abych alb nedával zas až příliš. Najdete tu „Complete Decca Singles 35-39“ a pak „42-49“ (ještě je „39-41“ a „50-55„). Tu první jako základ, ze kterého Ella vzešla, tu druhou pro porovnání, jak se hudba změnila během války a po ní. Druhý důvod pro tyto alba – porovnejte si album 35-39 s jinými nahrávkami z té doby (třeba Complete Jazz Archives také od Elly). Má neuvěřitelně čistý zvuk!
Pokud byste chtěli slyšet pořádný nářez, zkuste najít živé nahrávky, třeba právě ze Savoye. Hledají se hůře, někdy si je holt musíte koupit, ale za ten nášup swingu to stojí (což ale platí skoro o všech nahrávkách, ty studiové bývají mnohem uhlazenější, zatímco živé nahrává orchestr již uvedený do varu). Apropos, buďte v klidu, když si pustíte živé nahrávky z koncertů a klubů, zjistíte, že i tehdy americká neznalá veřejnost tleskala na první dobu…
Míša zmínila Great American Song Book (aneb „Já písnička amerických písní“) – obsahuje klasiku americké hudby. Do článku jsem dal jen jedno album, opravdový hudbomil si poslechne i ty ostatní, a schválně, kolik skladeb z Great American Songbook znáte jako swingovky, na které tancujeme:
E.F. Sings The Cole Porter Song Book
E.F. Sings The Rodgers & Hart Song Book
E.F. Sings The Duke Ellington Song Book
E.F. Sings The Irving Berlin Song Book
E.F. Sings The George And Ira Gerhwin Song Book
E.F. Sings The Harold Arlen Song Book
E.F. Sings The Jerome Kern Song Book
E.F. Sings The Johnny Mercer Song Book
IKONICKÉ SKLADBY
A-Tisket, A-Tasket
Airmail Special (určitě jste slyšeli jako remix od Club Des Belugas)
Dipsy Doodle (na který se tančí Tranky Doo)
Drop Me Off In Harlem
Chew Chew Your Bubble Gum
Mack The Knife (tohle je ta slavná nahrávka, kde Ella zapomněla slova)
Shiny Stockings
Undecided
