VAROVÁNÍ PRO VŠECHNY – článek je hooodně zjednodušený a je v něm mnoho nepřesností a termínů, které hudebně neexistují.
VAROVÁNÍ PRO MUZIKANTY – tento článek může uškodit vašemu zdraví.
MUZIKALITA – to je schopnost vnímat hudbu a namísto náhodného volení kroků a figur tančit NA hudbu.
Písnička bude mít většinou jednu ze dvou nejběžnějších struktur – jazzovou, nebo bluesovou, a zkusím ti popsat, co to znamená a jak se dají poznat. V prvé řadě, proč je toto důležité – ve swingu je vlastně jen pár principů, které se ve všech písničkách pravidelně opakují, a pokud budeš vědět něco o struktuře, dokážeš odhadnout, kdy se co v písničce bude dít, a bude pro tebe mnohem jednodušší tancovat NA hudbu, co zrovna hraje.
Když si začnu nějakou písničku rozebírat, tak první věc, kterou si zkusím najít, je samotný začátek. Má písnička předehrunebo ne? Ta předehra bude mít zpravidla 2, nebo 4 osmičky (osmičkou mám na mysli 8 dob), nebo tam vůbec nebude. Teď si pusť pár písniček a zkus si oddělit předehru od „sloky“. Neorientuj se podle zpěvu, „sloku“ může začít klidně celý orchestr a v některých písničkách zpěv ani nebude. Když ti to u většiny nebude dělat problém, popojeď. A i kdyby, po chvilce taky popojeď. 🙂
Takže písnička hraje a právě začíná „sloka“. Zkus si nejdřív písničku poslechnout (první minuta stačí) a aniž bys počítal, zkus najít, kde začíná další „sloka“. Našli, nenašli?
Nejjednodušším rozlišením obou struktur pro tebe může být, kolik osmiček se vejde do každé „sloky“/fráze (dál už budu psát prostě jen fráze). Jazzová struktura má 4 osmičky do fráze a ty pro mě tvoří jednu část (jako 4 verše v jedné sloce básně). Čtvrtá osmička frázi vždycky nějak výrazněji zakončí – to je jedna z těch věcí, co si zkus najít v několika písničkách a dostat do podvědomí. Díky tomu poznáš předem, že ta část končí. S další písničkou to opět zkus nejdřív odposlouchat, pak s počítáním a nakonec zase počítat přestaň a zkus na ten konec přijít poslechem.
To ještě není vše, v jazzové struktuře se fráze skládají za sebe a tvoří chorus – jsou to 4 fráze poskládané ve schématu AABA. Tedy první a druhá fráze „A“ jsou stejné, třetí fráze „B“ je jiná, jako by udělala pointu celému příběhu, čtvrtá frázese zase vrací k původní melodii a nápadu a celý chorus zakončí. Takže máme chorus, ten má 4 fráze, v každé frázi jsou 4 osmičky, celý chorus tedy má 16 osmiček (pro muzikanty 32 taktů). Tady by písnička mohla logicky skončit, ale zpravidla bude mít alespoň jeden další chorus, jinak by byla příliš krátká.
Rozumím, že tenhle popis může být trochu abstraktní, tak si to zkus představit jako básničku – vezmeme slova z písničky „All That Meat And No Potatoes“ od Fatse Wallera. Každý verš (řádek) je jedna osmička a 4 verše nám udělají frázi(sloka v básničce). Všimni si, že ve třetím odstavci (fráze „B“) se rozvíjí příběh i melodie.
ALL THAT MEAT AND NO POTATOES (bez předehry)
All that meat and no potatoes
Just ain’t right, like green tomatoes
Here I’m waiting, palpitatin‘
For all that meat and no potatoes.
All that meat and no potatoes
All that food to the alligators,
yes Hold me steady. I am ready
For all that meat and no potatoes.
I don’t think that peas are bad
With meat most anything goes
I look into the pot. I’m fit to fight
‚Cause, woman, you know that mess ain’t right.
All that meat and no potatoes
Just ain’t right, like green tomatoes
Woman, I’m steamin‘. I’m really screamin‘
All that meat and no potatoes
Pokud je ti to teď jasnější, tak se vrať do prvního odstavce o jazzové struktuře a zkus si ho přečíst ještě jednou, jestli ti bude dávat větší smysl.
Kdo by se v tom chtěl šťourat trochu víc, tak si všimni, že ve všech frázích „A“ je stejný doprovod (akordy), zatímco ve frázi „B“ jsou jiné. Podle toho můžu říct, že první, druhá a čtvrtá fráze jsou v podstatě stejné (všechny „A“), i když se melodie může trochu lišit. No a druhá věc – chorus je nejkratší možný úsek, který se v písničce opakuje, proto chorus v jazzové struktuře jsou všechny 4 fráze, pak se teprve vše začne opakovat a začíná chorus druhý (sice melodie může být jiná, ale akordy v doprovodu budou pořád stejné, jako v prvním chorusu). Tohle se nám bude ještě hodit u druhé, bluesové struktury.
Bluesová struktura (pro muzikanty „bluesová dvanáctka“) je vlastně jednodušší – vejde se do ní 6 osmiček a to je vše. Jednoduchý příklad – boogie woogie, blbý příklad – Honky Tonky blues. Tady se ale nenech zmást, „bluesová“ v tomto případě nemá nic společného s tempem, je to jen název, který odkazuje na kořeny v bluesové hudbě, stejně tak nemusí jít o boogie woogie a nemusíš tam slyšet ani jeho charakteristický doprovod. Co ale budou mít všechny tyto písničky společného, jsou akordy. Udělej si test – zkus si do písničky zazpívat Honky Tonky blues. Pokud tam sedí, je to bluesová struktura, pokud ne, je pravděpodobně jazzová.
Zpět k básničkám – každý odstavec už je celý chorus (chorus = nejkratší část, která se opakuje) a má 6 řádků/veršů, poslední 2 řádky jsou nejdramatičtější. Protože je 6 osmiček/řádků krátká doba, abys vyjádřil smysluplnou myšlenku, většinou se bluesové chorusy skládají minimálně 2 za sebe (a pak začne další sólista nebo dojde k nějaké jiné změně).
SENT FOR YOU YESTERDAY (4 osmičky předehra, před zpěvem 2 osmičky mezihra, po zpěvu 2 osmičky mezihra)
Don’t the moon look lonesome, shining through the
Tree (trubka mu odpovídá)
Don’t the moon look lonesome, shining through the
Tree (trubka mu odpovídá)
Don’t your house look lonesome when your baby packs up to
Leave (trubka mu odpovídá)
Sent for you yesterday and here you come to-
day (trubka mu odpovídá)
Sent for you yesterday and here you come to-
day (trubka mu odpovídá)
You can help me, babym go out treatin‘ me that
Way (trubka mu odpovídá)
Opět pro šťouraly – jaký je tedy ten doprovod. V hudební teorii najdeš pojmy tónika, subdominanta, dominanta, které značí 1., 4. a 5. stupeň ve stupnici. V bluesové struktuře jsou použity akordy postavené na těchto stupních ve schématu 1-1-4-1-5-1, kde každé číslo značí osmičku a akord od daného stupně ve stupnici. Například v C dur/moll to jsou akordy C-C-F-C-G-C.
Obě struktury jsou běžné, každá však funguje trochu jinak a má svoje výhody a nevýhody. Jazzová struktura je komplexnější a dá se s ní melodicky a příběhově víc hrát. Bluesová struktura je mnohem jednodušší a kratší, takže je jednodušší na improvizaci, kupříkladu když se sejdou muzikanti, co spolu běžně nehrají a nemají společný repertoár.
Samozřejmě jsou i jiné struktury. Tyto dvě jsou nejběžnější, ale existují další nebo můžeš narazit na různé variace v průběhu skladby, mezihry, dohrávky atd. V tu chvíli už musíš vnímat a přijít na to sám/-a. 😉
Druhý a další chorusy budou zpravidla kopírovat tu samou strukturu, jakou měl první chorus. Na první poslech se to nemusí zdát, protože muzikanti často začnou improvizovat, ale vždycky za nimi bude hrát doprovod stejné akordy jako v chorusu prvním. Jinými slovy, když by sis chtěl/a zpívat nějakou swingovou písničku, můžeš ji zpívat pořád dokola a bude sedět. Pokud nenarazíš na jeden z mnohá háčků, jakým můžou být třeba mezihry mezi chorusy, které na chvíli oddálí začátek. Když ale budeš pozorně poslouchat, přijdeš na to, že se děje něco nezvyklého.
Když tančíš, tak se snaž nepočítat a spíš hudbu vnímat a to si zkus dostat do podvědomí. Jak? No nejlépe tím, že budeš swing poslouchat a chodit tancovat na tančírny (až to půjde) a občas si taky nějakou písničku zkusíš rozebrat. Udělal jsem pár playlistů na Spotify, které jsou rozděleny podle struktury, tak si je projdi společně s tímto článkem, třeba ti to pomůže v rozpoznání jednotlivých částí. Víc playlistů najdeš na mém profilu na Spotify nebo na blogu.
