Právě jsi otevřel(a) stručného průvodce osobnostmi swingu a jazzu. Pokud jsi četl(a) úvodní článek Začínám poslouchat jazz a swing – tipy kde a co hledat, už víš, že tě chceme vtáhnout do světa swingu a přesvědčit tě, že si myslíš, že potřebuješ, teda vlastně chceš si udělat svůj vlastní playlist oblíbené hudby.
V odkazech najdeš různorodou hudbu – nejen skladby, které bys slyšel na tančírnách.
Dnes vás nebudeme vůbec napínat. Je to prostě jasné. Lionela Hamptona stejně poznáte skoro na první dobrou, jakmile ho v nějaké nahrávce uslyšíte. Že se vám to nějak nezdá? No vážně. Lionel Hampton totiž vyměnil klasické bubny za vibrafon. Prosadil ho v jazzu jako nový solový nástroj a vibrafon se mu za to bohatě odměnil – Hampton si s ním přisvojil téměř nezaměnitelný zvonkový zvuk. Tedy ne, že by na vibrafon nikdy nikdo jiný nehrál (v zahraničních jazzových vodách např. Red Norvo a dokonce i český jazz měl vibrafonistu Karla Velebného, jinak známého cimrmanologa), ale bylo jich jako šafránu a Lionel Hampton byl prvním muzikantem, jehož synonymem se tento netradiční nástroj stal.
A co že to ten vibrafon vlastně je? Pro základní představu si zkuste vzpomenout, jak to vypadalo, když jste si jako malí hráli s xylofonem. Lionel by se ale samozřejmě nespokojil s něčím takhle primitivním (a hýřícím barvami spíš než zvuky). Vibrafon spatřil světlo hudebního světa už v roce 1907 a je mnohem sofistikovanější – na jeho kovové kameny uspořádané do klávesnice se sice také brnká paličkami, ale kromě toho je nástroj vybaven také kovovými válcovými rezonátory, elektromotorkem s ventilátorem (ten vytváří vibrující zvuk) a pedály. Někdy vibrafonista navíc používá dokonce 4 paličky! A přestože po tom všem to tak nevypadá, můžeme vám z věrohodných zdrojů doložit, že Lionel Hampton měl pouze dvě ruce. (No dobrá, Lionel používal paličky jen dvě. Hru na 4 poprvé použil až Gary Burton v 60. letech … ale stejně je to hustý.)
Jak už jsme uvedli, Hampton začínal jako bubeník. Pak se ale setkal s vibrafonem a byla to láska na první poslech. V roce 1930 pořídil první nahrávku s vibrafonem a záhy se stal taky prvním virtuosem tohoto dosud přehlíženého klenotu. Výrazně se mu vibrafon podařilo prosadit, když se v roce 1936 připojil ke Krupovi, Wilsonovi a Goodmanovi a rozšířil tak jejich trio na „Benny Goodman Quartet“. V tomhle složení vytvořil Quartet obrovské množství nezapomenutelných nahrávek, pro které je právě velmi charakteriscký zvonkový zvuk vibrafonu Lionela Hamptona. Hampton byl také po klavíristovi Teddy Wilsonovi druhým černým muzikantem, kterého Goodman do svého tělesa přibral … a tento, tenkrát společensky riskantní krok, se mu bohatě vyplatil. Hampton je mimo jiné i autorem hitu Flying Home, který s ním poprvé nahrál právě Benny Goodman. Geniální a dnes notoricky známou swingovou melodii prý Lionel Hampton vymyslel, když se snažil uklidnit před svou první cestou letadlem. V edici V-Disc (alba nahrávaná a vydávaná speciálně pro americké vojáky bojujcí na frontách 2. světové války) vyšel už tehdy ikonický song pod názvem Flying on a V-Disc.
Po odchodu od Goodmana v roce 1940 hrál Hampton se svým big band a podržte se … jednalo se o nejdéle (bez přerušení) fungující těleso v jazzových dějinách! Orchestr byl aktivní od 30. do 80. let a ještě v roce 1982 koncertoval v Tokiu. V tomto ohledu byl ale naprosto neuvěřitelný především sám Hampton – v době, kdy jazz už ovládaly styly jako cool Milese Davise a podobných, stále hrál a nahrával. V roce 1991, když mu bylo 82 let, pořídil ještě své poslední nahrávky z koncertu v newyorském klubu Blue Note. Lionel Hampton zemřel v roce 2002 – jen pro srovnání, v tomtéž roce už své swingové album nahrával třeba také Robbie Williams. No ale kam ten se na Lionela …
Jinak ještě na závěr – kdo tančíte již delší dobu, pravděpodobně jste slyšeli i jméno tanečnice a zpěvačky Dawn Hampton. Náhoda? Nikoli, byla to jeho vzdálená sestřenice.
HUDBA LIONELA HAMPTONA
S výjimkou Benny Goodman Quartetu, kde hraje na vibrafon, jsem začal až od skladeb, které byly nahrány pod Hamptonovým jménem, tedy tak od roku 1937. Už dříve byste ho ale mohli slyšet, jako bubeníka u Louise Armstronga. Kromě „““klasických“““ swingovek (hóóódně úvozovek, můžem se dohadovat, co to znamená) u Hamptona najdete i docela dost boogieovek (eh?) a skoro i rhythm & blues.
Flying Home je skladba, která Hamptona provázela celý život a krásně si na ní můžeme ukázat prokletí některých muzikantů, o kterém jsem se zmínil zatím ve všech článcích. Často se u populární skladby stalo, že jakmile byla nahrána, publikum na koncertě bylo zklamané, pokud neslyšelo přesně to, za co si zaplatili. Tedy i to sólo, které zná z nahrávky (jo, až takové nepochopení jazzu, taky vás ta informace tak rozčílila?). U Flying Home to zašlo ještě dál – slavné sólo na nahrávce z roku 1942, které zahrál Illinois Jacquet, se v podstatě stalo součástí skladby a bez něj by Flying Home bylo jen poloviční. (Na druhou stranu, dnes za to můžeme být rádi.) 😀
IKONICKÉ SKLADBY
Flying Home
Hamp’s Boogie Woogie
Hey! Ba-Ba-Re-Bop
